DENÍK Z CEST | Aljaška a západ USA

Anchorage, Flattop Trail

NEDĚLE 2.7.

Všichni jsme spali jak na vodě, ale šlo to. Já jsem půl noci neustále přemýšlela o tom, komu všemu a na koho všeho si budeme stěžovat a taky jak je možné, že vlastně nikoho z ČSA náš osud absolutně nezajímá, přestože jsme se bez vlastního přičinění dostali do takovéto situace. Že by se někdo zajímal o tom, jestli máme co jíst a kde spát a jak se dostat tam, kam máme, to absolutně ne. No to si teda za rámeček nedají!

V motelu jsme si ještě vyzvedli snídani – zaručeně čerstvé (asi po dobu 12-ti měsíců) borůvkové muffins, jablka a jablečné džusy. Pak jsme vše naskládali do auta a znovu vyrazili na letiště shánět zavazadla. Na Deltě nás paní opět slušně odbyla, ona vlastně nic neví a ani nám nemůže dát žádné odškodné. Po přivolání manažera jsme se dozvěděli, že odškodné ve výši 25 dolarů na osobu a den stejně proplácí Delta až zpětně po předložení účtenek za nákup nezbytných věcí, musí se to vše poslat na jejich centrálu do Atlanty.

Nakonec nejúspěšnější byl Jirka, kterému se podařilo spojit se s Prahou a zjistit, jak je to s našimi zavazadly. Z Prahy odletěly naše batohy až v sobotu odpoledne přímým letem do New Yorku (tedy 24 hodin po našem odletu z Prahy) a dále pak s Deltou do Seattlu. Odtud je prý pošlou do Anchorage, mohly by tedy být na Aljašce v pondělí dopoledne. Tak alespoň nějaká relativně dobrá zpráva! Danče mezitím posunula naši rezervaci v Denali NP o jeden den, chtěli za to jen 24 dolarů, čekali jsme to horší. Hlavně jsme moc nedoufali, že vůbec bude na ten další den volno, takže to byla výborná zpráva! Masha zase našla hostel v centru Anchorage za cenu 20 dolarů na osobu, tak jsme si to tam hned zarezervovali, jelikož bylo jasné, že se v Anchorage zdržíme ještě další noc než budeme moct vyrazit do přírody.

Bylo krásné počasí, teploučko – klidně na kraťasy a tričko. Tak jsme zajeli do hostelu, řekli že akceptujeme všechny jejich podmínky – no alkohol, no drugs, sprchování maximálně do 23 hodin a noční klid, návrat nejpozději do 1 hodiny ráno atd.

Pak jsme vyrazili na obhlídku města. Co nás překvapilo, jak tu všude mají truhlíky s krásnými květinami – maceškami, modřenci atd. Šli jsme se projít na místní typický víkendový „market“ – celkem nic zvláštního tam neměli, akorát jsme si tam dali oběd – lososa, salát, krevety atd. Pak jsme se ještě trošku prošli po městě a vyrazili autem na výlet pár kilometrů za Anchorage, protože jsme se dočetli, že tam má být nějaký pěkný trail (Flattop). Navigace nás opět trošku potrápila, ale s pomocí nějakých pánů obsluhujících obrovské bagry, jsme se nakonec k začátku výletní trasy dostali. Jelikož byla neděle odpoledne, tak tam všude bylo docela dost lidí. My vyrazili asi kolem čtvrté odpoledne. Cesta šla poměrně dost do kopce. Cestou jsme taky viděli našeho prvního medvěda černého, prý i se dvěma medvíďaty, ale ta jsme neviděli. Prostě se tam jen tak procházel po kopci a kolem něj chodili lidi. Když jsme se k inkriminovanému místu přiblížili, tak jsme byli okolojdoucími turisty upozorňováni, že tam někde je, tak máme být opatrní. Už jsme ale medvědí rodinku neviděli. Poslední část trasy vedla opravdu dost do kopce po kamenité stezce, docela to pod nohama ujíždělo. Byli jsme odměněni krásným rozhledem na zátoky okolo Anchorage a na okolní hory.
Mně se nějak po tom lososovi neudělalo dobře, tak jsem musela poslední část výstupu vynechat a čekala jsem pokorně na zbytek výpravy. Cestou zpátky jsem musela vyhledat nejbližší křoví, ale přeci jen jsem měla strach, aby mě nepřepadl nějaký medvěd.

Po cestě zpět do Anchorage jsme se zastavili na první větší nákup zásob v supermarketu – pečivo, sýry, salámy, ovoce, pití atd.

Pak jsme se pěkně ubytovali v hostelu – byl tam jiný chlap než dopoledne a podařilo se nám získat 6-ti lůžkový pokoj akorát pro nás 5. Taky jsme se po telefonátu na centrálu ztracených zavazadel dozvěděli, že nám naše batohy možný přiletí s Alaska Airlines ještě ten večer. Takže jsme se plni optimismu pustili do večeře a taky chodili posílat maily z Dančetina počítače z loby bary Marriott hotelu hned za rohem, kde měli bezdrátové připojení na internet. V jídelně hostelu začal Danče a Mashu otravovat nějaký šílený Američan, který byl poněkud zmatený a hlavně slabší v zeměpise, no byla to docela sranda – podle něj bylo Rusko v Itálii a tak vůbec. Taky stále přemýšlel, jak by se další den dostal do Denali, ale my jsme mlčeli jak hrob, takže se k nám nenakvartýroval!

Z jídelny nás vyhnali v jedenáct hodin, prý se tato část hostelu zavírá. Tak jsme se vypravili na letiště, cestou jsme viděli nádherný západ slunce, do ruda zbarvený.

Naše bágly přišly, i když nám nejdříve tvrdili, že z těch čtyř přišly jen tři. Tak jsme to šli osobně prozkoumat do úschovny a našli i tu čtvrtou bagáž – tašku se stanem, sýrem Apetito a čerstvým chlebem pro Danče (jak se později ukázalo už nepoživatelným). Danče u auta už tančila oslavný tanec. Paráda, zítra ráno už můžeme vyrazit za divokou aljašskou přírodou!

Po návratu do hostelu jsme nejprve zkontrolovali, jaký dopad měla kontrola našich zavazadel na imigračním dopad na stav našich zásob – krom toho, že nám roztrhli krabici sušeného mléka, tak to dobře dopadlo – nic nám nezabavili, takže jsme měli instanční polévky, corny tyčinky i všechno ostatní. Pak jsme se vrhli na vybalování a přeskupování všeho do struktury: no need bag (věci hlavně Dančete, určené pouze k převozu po ročním pobytu v USA do Prahy, které bychom neměli po celou dobu dovolené absolutně potřebovat), bathroom, kitchen a pak každého osobní zavazadlo. Spát jsme šli mezi druhou a třetí hodinou ráno, budíka jsme si dali na půl sedmou, abychom ráno brzy mohli vyrazit do Denali.