DENÍK Z CEST | Aljaška a západ USA

Denali NP, Fairbanks, Chena Hot Springs

STŘEDA 5.7

V noci nám opět trošku pršelo, navíc tam všude létali celou noc takoví malí ptáčci, kteří ovšem dělali šílený hluk, takže když jsem se probudila, tak už jsem si začala říkat kolik medvědů nám asi brousí kolem stanu. Tak byli hlasití. Akorát když jsme v 5.45 vstávali, tak začalo opět pršet. Ale po otevření stanu nevypadala obloha zas až tak zle. Občas byly i nějaké modré fleky… Markéta moc neviděla na jedno oko, jelikož ji přes noc kousnul nějaký komár, který pronikl do stanu, přímo do víčka. Měla to celé příšerně napuchlé. Rychle jsme si zabalili věci, umyli zuby a v moskytiérách opět vyrazili k autobusu. Tentokrát jsme jeli s jiným řidičem, Dickem, který byl o moc příjemnější než Frank. Zastavoval nám ochotně na focení – podařilo se nám nad Wonder Lake zachytit krásnou duhu, ale McKinley bohužel stále zůstávala zahalená, a to daleko více než předešlý den. Po chvíli nás Dick upozornil na 3 losy – mamku s mláďaty, pak jsme zase viděli karibu a taky několik spících medvědů (i s medvíďaty) a taky v dálce jednoho procházejícího se. Postupně se nám pěkně zatáhlo a začal slušný slejvák. Cestou jsme ještě přibrali dvě skupinky promočených výletníků, kteří nocovali ve volné přírodě. Pršelo skoro celou cestu, Dick při jedné ze zastávek zvedl kryt motoru a nechal ho deštěm trochu omýt. No a pak jsme při jízdě pozorovali zvláštně nesouměrně se pokyvující stěrače. Byl to zážitek.

Naštěstí když jsme dojeli na konečnou, k našemu autu, tak se to ještě docela vybralo. Přeložili jsme si věci zpět do auta a zajeli jsme ještě naposledy do visitor centra pro nějaké pohledy a tak. Nakoupili jsme jich všichni docela dost. No a pak jsme se rozhodli, že abychom nemuseli 2 x denně vařit, tak se tam i v restauraci naobědváme. Výběr byl typicky americký – sendviče, rozpečené bagety, pizzy a hamburgery. Po zaplacení vybraného jídla jsme dostali takové červené cedulky s čísly, ty jsme si postavili na stůl a čekali, až nám to slečna přinese. Přišel k nám taky jeden kluk z obsluhy, Čech, říkal, že jsme první Češi, které tam vidí. Po obědě, ke kterému jsme si daly s Dančetem cheesburger, a zbytek výpravy nějaká jiná jídla, jsme pak vyrazili směr Fairbanks. Ještě jsme se stavili u vjezdové tabule do parku na skupinové foto, vrátili se do visitor centra, aby nám vydali potvrzení o storno poplatcích, což se po návratu pokusíme vymámit z ČSA.

Počasí bylo hodně proměnlivé, často pršelo. Cestou jsme se zastavili ve Fairbanks na nákup. Chvíli nám trvalo, než jsme našli tu správnou nákupní ulici, ale nakonec se to podařilo. Tak jsme nakoupili ovoce, pečivo, vody a pár dalších drobností. Pak jsme se ještě rozhodli navštívit nějaký obchod s kempingovým vybavením a doplnit naši vařící výbavu. První obchod nám přišel moc drahý, ale v tom druhém jsme objevili tablety tuhého lihu a taky takový malinký vařič asi za 7 dolarů. Tak jsme to oboje nakoupili a vypravili se definitivně ven z města do Chena Hot Springs. Nejdřív Jirka nemohl ve svém PGS najít Hot Springs, tak jsme se vydali dle navigace k Chena Lake, které, jak jsme po několika desítkách kilometrů zjistili, bylo na druhou stranu. Skončili jsme u nějakého strmého srázu a kde nic tu nic. Tak Jíra rozhodl, že se zkusíme, když už jsme tady, podívat na to jezero, které bude jistě za hranou toho srázu. Našeho dodge jsme chudáka vytáhli do prudkého svahu, ovšem za ním žádné jezero nebylo.

Takže U-turn a cesta zpět přes Fairbanks na druhou stranu. Z Fairbanks to bylo celkem 56 mil do Chena Hot Springs. Bylo příjemné a pěkné počasí, po osmé hodině večerní a nám se jelo krásně. Navíc cesta byla lemována krásnými malými jezírky zarostlými lekníny, říčkami a krásným lesem. Najednou začal Jirka rychle brzdit a hned jsme zjistili proč – hned u cesty v jednom z jezírek si právě dávala večeři losí samice. Všichni jsme okamžitě vyskočili z auta – my holky bosy, protože jsme odpočívaly na zadních sedadlech. Udělali jsme spoustu fotek, natočili ji a jeli dál. Za chvíli se objevila další, tentokrát i s mládětem a procházela se přes cestu, takže bylo další focení. Pak jsme viděli ještě několik dalších, ale už jsme ani nezastavovali. Počasí se trošku horšilo, chvílemi i sprchlo. Po půl desátý jsme dorazili do Chena Hot Springs, vlastně cílové stanice na této silnici. Našli jsme si stanové místo za 20 USD a postavili si stan. Místo bylo blízko řeky a bylo tam dost vlhko, ale bylo to pěkné. Záchod byl pouze suchý, ale šlo to.
Nejdřív jsme si dali něco malinkého k večeři – opět chleba se salámem a se sýrem. Klasika. No a pak jsme si vyhrabali z batohů plavky a vyrazili za hlavní atrakcí, kvůli které jsme sem přijeli – do horkých pramenů. Byly otevřeny až do půlnoci. Vstupné bylo za 24 hodin 10 USD na osobu, tak jsme si říkali, že ráno ještě půjdeme před odjezdem znovu. Prameny byly podle popisků podobné těm, které se nacházejí ve střední Evropě. Voda byla opravdu dost teplá, člověk musel vstupovat do vody jen velmi opatrně a zvykat si. Taky příšerně smrděla po pukavcích. Nejdřív jsme se porochnili ve sprchách, protože jsme se už dva dny nedostali k teplé vodě a sprchám. Bohužel v nich tekla taky jen ta pukavcová voda. Ale i tak dobrý. Pak jsme vyrazili do bazénů. Mají tam jeden vnitřní a k němu dvě vířivky a taky venkovní bazén a vířivku. Jirka nám udělal několik skupinových fotek nás všech pěti ve vířivce a pak jsme to šli prozkoumávat ven. Seděli jsme tam docela dost dlouho, ale pak už nám bylo opravdu strašné vedro. Docela nás to tam vyčerpalo. I přesto jsme se ale rozhodli zajít ještě do místního baru. Obsluhovala nás slečna jménem Destiny, ještě to s ní ale docela šlo, nebyla taková ta opravdu „typická“ americká servírka. Jirka, Danče a Markéta si dali místní aljašské pivo, Masha nějaký koktejl a já taky moose cocktail, docela to nebylo špatný. Vyšlo nás to asi na 38 USD. Masha s Jirkou si pak ještě dali nášup a někdy po půlnoci jsme se vypravili spát. Byli jsme dost utahaní, tak jsme za chvilku byli v limbu.