DENÍK Z CEST | Aljaška a západ USA

Yellowstone NP: Geyser Country – Old Faithful, Mud Volcano, Lake Yellowstone, Norris Geyser Bassin

NEDĚLE 16.7.

V noci mě příšerně bolela hlava, takže jsem musela vstát, vzbudit Jirku, aby mi dal klíče od auta, jít si tam najít prášek na hlavu (hned jsem si vzala pro jistotu dva) a pak se pokusit znovu usnout. Měla jsem pocit, že až do rána jsem se pak krásně vyspala. Bohužel jak jsem ráno zjistila, tak jsem z našeho stanu byla asi jediná. Prý jsem tak strašně chrápala, že ostatní mě museli pěkně proklínat… Hm, tak snad to ty další noci bude lepší… Holt zacpaný nos a kašel trápí nejen mě, ale i Markétu a Danče. Jsme jak zájezd tuberáků.

Ráno jsme se v klidu nasnídali - sušenky a čaj (přitom jsme pozorovali rodinu našich sousedů, těm taťka smažil na obr pánvi vajíčka a párky), pobalili stan (no a tam jsme zanechali na lavici patrně drtivou většinu našich stanových kolíků), doplnili zásoby vody a vyrazili na naši další dnešní cestu po krásách nejstaršího národního parku na světě. U východu jsme ještě trošku bláznili, museli jsme tam odhodit nějaké potvrzení o tom, že už jsme vyklidili naše místo. Chvíli se mi zdálo, že to zadní kolo na mé straně vydává nějaké divné zvuky, ale pak jsme to pustili z hlavy.

Dnešním cílem bylo hlavně prozkoumání gejzírů. V parku je jich víc než polovina všech na světě, přes 300. No a už po chvíli jsme na obzoru mohli pozorovat různé kouřové sloupy. Každou chvíli se ale měnily – chvíli některý z nich třeba přestal, pak zase začal, měnily výšku atd. Bylo to zajímavé. Postupně jsme si prošli v úseku několika kilometrů pár okruhů – vždy to byla trasa po dřevěných chodníčcích kolem nejrůznějších bublajících nebo jen kouřících jezírek, pramínků a pramenů nebo jen takových průduchů do země… Všude to smrdělo po starých smradlavých vajíčkách a bylo tam pěkně teplo. Barvy jezírek byly úžasné – tyrkysová, modrá, zelená, rezavá atd…

Po našem asi třetím okruhu, když jsme se vraceli k autu, tak nás překvapil na okně za stěračem lísteček, který jako první objevila Danča – máte píchlé zadní kolo! Hm, takže výlet opravdu zdatně pokračuje! Po poradě jsme se rozhodli, že se pokusíme ujet ještě asi deset kilometrů k civilizaci, kde by měla být zase pumpa a tam budeme situaci řešit. Naštěstí jsme dojeli v pohodě k pumpě a Danče hned začala po telefonu u Alama zjišťovat, co máme dělat dál. My tři mezitím vyndali z našeho auta úplně všechny věci, no rázem tam toho byla pěkná hromada. Nakonec jsme se dostali až na dno kufru a vyndali rezervu – potvrdilo se to, co si myslel Jirka, že to totiž není ta plnohodnotná rezerva, ale jen takové provizorium, vypadala vedle té normální jen jako takové nedochůdče. Jirka myslel, že na to budeme moct ujet jen asi padesát kilometrů, ale Danča po telefonátech s Alamem zjistila, že když nepojedeme rychleji než 65 mil za hodinu, tak můžeme najet až 3.000 mil. Tak to se nám ulevilo. Taky nám řekli, že až přijedeme do Jacksonu, vlastně prvního většího města na jih od Yellowstonu a Grand Tetonu, tak tam máme vyhledat pobočku Alama a tam nám dají nové auto. Tak tím se nám ulevilo ještě víc. Jírovi se taky podařilo s Markétinou pomocí to kolo vyměnit (ani nepotřeboval pomoc profesionála, kterou nám na pumpě nabízeli). Ale nastal jiný, aktuální problém – na autě jsme měli tu „nedochůdče“ pneumatiku, ale ta opravdová se nám do té díry v kufru nemohla vejít! Takže nastala další velmi komplikovaná situace – jak narvat všechno do auta, když ani předtím se nám to tam ne a ne vejít! Nakonec jsme to zvládli – do díry po pneumatice jsme narvali spacáky a karimatky, pak v igeliťáku, který nám na pumpě dali, ta guma, do ní a okolo ní jsme narvali zase maximum a zbytek holt šel dovnitř auta. Po tomto intermezzu jsme z pumpy jen přeparkovali auto o pár metrů dál, zkusili zavolat z budky domů a vyrazili jsme na jednu z hlavních atrakcí – gejzír Old Faithfull. Ten totiž tryská celkem pravidelně asi každých osmdesát minut (v každém průvodci se ty údaje trochu liší). Nejdřív jsme se spletli a už si to mašírovali k nějaké jiné planince, kolem které postávalo docela dost lidí a byly tam nachystány dokonce i lavičky na lepší a pohodlnější sledování, pak se nám tak trošku ztratil Jíra, ale nakonec jsme se všichni včas sešli na to slavné představení.

Kolem tohoto gejzíru je to udělané jako na divadle. Lavice kolem dokola plně obsazené americkými turisty. Vedle nás seděli takoví dva američtí důchodci a hned se s námi dali do řeči – odkud jsme, když mluvíme takovou zvláštní řečí. Byli jsme všichni překvapení, když věděli o nějaké Czech republic, o naší okupaci nacisty, o rozdělení se Slovenskem atd. No, klobouk dolů. Pak ale už začal tryskat Old Faithfull – no upřímně, nic moc… Asi jsme taky stáli na špatném místě, foukal dost vítr. Náš soused americký důchodce Old Faithfull neustále pobízel výkřiky comme on, baby, you can do it better!, ale moc to nepomohlo…

Když jsme šli cestou zpět k parkovišti a obchodu, už jsme si plánovali, co si koupíme k obědu a kde si uděláme piknik. Už skoro u obchodu nás potkal rančer a říkal, ať jdeme zpět, že za pár minut by měl tryskat nějaký jiný gejzír, vyšší než Old Faithull (mají tam na to nějaké senzory, které je upozorní, že se to chystá). Tak jsme to otočili a chvilku tipovali, odkud že to asi bude tryskat. Pak se z takového nenápadného komínku (vypadalo to zdálky spíš jako pařez) najednou začalo valit do výšky spousta vody. Byl to opravdu dost silný proud, celé představení trvalo tak dvě tři minuty. No a cestou zpět jsme ještě slyšeli nějakou jinou rančerku, tenhle gejzír prý tryská maximálně jednou za den a my zrovna náhodou byli u toho!

V obchodě jsme nakoupili jídlo – Jíra si tam dal nějaké maso, my ženský jsme si koupily chleba a párky a taky nějaké suvenýry. No a na večer jsme koupili konzervu fazolí s mletým masem, že si teda dáme tentokrát do nosu.

Pak jsme se přesunuli před obchod, kde bylo pár stolečků se slunečníky – a zase jsme tu narazili na českou obsluhu. Už se nám ovšem ty naše párečky a velmi prapodivně chutnající kmínový nasládlý chléb docela zajídali. V tom se u našeho stolu objevily dvě Američanky jak poleno a nabízeli nám část svého oběda – že by to jinak vyhodily. Nakoupily si to všechno v Jacksonu na trhu a už to nemůžou dorazit. Takže nám daly krůtu, sýry, zeleninu a my se pěkně nacpali. Pak nás ještě jednou potkali i s manžely a byli zcela nadšení, že jsme z Prahy, „the most beautiful little city in the world“. Po obědě jsme pokračovali dál v poznávání parku. Nejdřív jsme se vypravili do části Mud Volcano, části, kde to snad smrdělo úplně nejvíc. Všude jen smradlavé bublající horké bahno. Do toho jsme tam potkali několik bizonů, jednoho velmi zblízka. Rozhodl se projít i po té lávce pro návštěvníky a málem Dančeti rozšlápl stativ. Pak jsme se nějak nemohli dohodnout, co s načatým odpolednem a tak jsme se nakonec rozhodli, že pojedeme ještě do jedné oblasti s gejzíry, kde jsme zatím nebyli – Norris Geyser Bassi. Na dnešní noc jsme ještě měli zamluvené spaní ve druhém kempu v parku v Grant Village, takže bez starostí. Pokračovali jsme úsekem, kde je největší výskyt zvěře – údolím řeky Yellowstone – Hayden Valley. Po obou stranách jsme na širých pláních viděli stovky a stovky bizonů, bylo to úžasné. Pokračovali jsme ale dál, chvíli jsme taky stáli v zácpě, protože se podél silnice popásali elkové. Já jsem se vydala kolem nich s videokamerou a odchytil mě ještě s nějakými jinými turisty rančer a trošku nám vyčinil… Ale dobrý. Nakonec jsme se přeci jen probojovali do naší poslední gejzírové oblasti v parku. Nicméně po pravdě už nás ty gejzíry a jezírka tak trošku přestávaly bavit. Chvilku jsme postáli u nejvyššího gejzíru na světě – bohužel jsme se nedočkali. Ani není divu, interval je od několika hodin až po asi 45 let… No a pak jsme to vzali tou kratší trasou zpět k autu a vyrazili směr kemp.

Cestou zpět do kempu jsme opět jeli skrze oblast bizonů, zrovna se přes silnici a řeku přemisťovali do lesa. Takže jsme na silnici zůstali několik desítek minut stát a mohli pozorovat, jak se z jedné strany silnice skulí z kopečka, přeběhnou louku a vlítnou do řeky, tu přeplavou a na druhé straně se zase škrábou na břeh a mizí v lese…

Do kempu jsme dorazili zase někdy kolem osmé, vše perfektně zorganizováno jako večer předtím. Akorát to vybalování věcí z auta bylo trošku náročnější, jelikož ta pneumatika nám to komplikovala. Nejdřív jsme museli úplně všechno z kufru vyndat, pak najít na dně stan a spacáky… No a při stavbě stanu jsme zjistili, že vlastně nemáme skoro žádné stanové kolíky. No, zbylo nám jich šest, tak to snad nějak i v těch dalších dnech přežijeme… K večeři jsme si dali to chili con carne (k tomu rýži), ale ani jsme to nemohli sníst, jelikož jsme si nejdřív zase dali polévku. No a pak už jsme zalezli do stanu a těšili se, že zítra ráno si dáme spršku a taky třeba dostaneme nové autíčko.