DENÍK Z CEST | Aljaška a západ USA

Anchorage

ÚTERÝ 11.7.

Dneska jsme si hezky přispali. Akorát v půl šesté ráno vzbudil většinu našeho pokoje budík v telefonu. Jen mě ne. Bohužel telefon byl můj. Jelikož byl značně neodbytný, tak ho Jirka nakonec vypnul. Všichni jsme se postupně vysprchovali, dobalili zavazadla a nasnídali se. Jirka šel ještě do Marriottu na internet, tak jsme mu musely dobalit vyprané mokré ponožky a další proprietky.

Kolem deváté jsme vyrazili, náš první dnešní úkol byl jasný – umýt kompletně auto. Bylo po tom našem desetidenním pobytu dost zahnojené, no hamba mluvit! V hostelu nám poradili, kde myjí a tak jsme se tam vydali. Nejdřív jsme všechny věci vyházeli na stůl a lavice před myčkou – byla toho opravdu obrovská hromada, vnutili obsluze zbylá polena z Denali parku a pak jsme čekali na umytí auta. Stálo to přes 30 dolarů, ale hoši se s tím moc neprděli, žádná vysoká kvalita to nebyla. Ale i tak to auto rozhodně prokouklo. Tak jsme do něj zpátky naházeli všechny věci a jeli zpět do centra, že nakoupíme suvenýry.

Cestou jsme trošku bloudili, takže jsme si projeli rezidenční čtvrtě Anchorage, nakonec jsme ale dorazili a zaparkovali u nějakého obchodu. Téměř ve všech obchodech se suvenýry nabízeli ty samé věci. Všichni jsme něco pokoupili, i když výběr tedy nebyl nic moc. Za chvíli nás to už ale přestalo bavit, tak jsme vyrazili na náš poslední společný oběd i s Mashou. Dali jsme si rybí polévky, sendviče s uzeným lososem a steaky z halibuta a lososa s rýží. Bylo to docela dobré. Pak už jsme pomalu vyrazili s Mashou na letiště, protože ona odlétala už v 15.30. Tam jsme se s ní rozloučili a jeli jsme zpět do centra. Stavili jsme se v motelu z první noci, kde objevili Markétinu šusťákovou bundu, pak jeli do centra do visitor centra, to už ale Dančeti a mně opravdu nebylo dobře. Byly jsme jak zpráskané, sotva jsme se držely na nohou. Zvažovali jsme, že půjdeme do 3D kina na film o Aljašce a taky o tom velkém zemětřesení. Šli jsme omrknout jak to hrají, ale protože venku bylo hezky slunečno, tak jsme si šli nejdřív sednout na zahrádku do Starbucks a dali si něco dobrého. Nám s Dančetem bylo čím dál hůř a už jsme se cítily jen na to jít si lehnout. Takže jsme poslední podvečer na Aljašce strávili následovně: Jirka s Markétou v parku a procházkou podél jezera, já s Dančetem spánkem v autě. Když jsem se vzbudila, měla jsem skoro 38 teplotu a nic moc. Danče na tom byla podobně. Kolem osmé dorazil Jirka s Markétou, oba plni dojmů, jelikož cestou narazili na nádherného moosího samce, tak se mohli pochlubit fotkami. Všichni krom mě měli hlad, tak jsme se vydali hledat podle navigace thajskou restauraci. Objeli jsme Anchorage několikrát dokola, ale bohužel jsme nebyli úspěšní. Takže přišlo na řadu náhradní řešení – typický americký steakhouse – Outbeck. Všichni jsme si dali čaj, Danče bramborovou polévku a Markéta s Jirkou vynikající steaky. Já po chvíli zapadla do auta a pak už jsem jen přemýšlela, jak přežiju let do Seattlu a co s naším dalším programem.

Danče zavolala Ditě, té se podařilo nám na 2 noci zarezervovat v centru Seattlu v Marriottu pokoj, tak aspoň něco. Kolem půl jedenácté jsme přijeli na letiště, Jirka s Dančetem vrátili auto, zacheckovali jsme se – organizace to byla strašná, měli jsme jít přes self check-in, ale nějak jim to moc nefungovalo, navíc se všemi těmi zavazadly, no bylo to náročné. Po půlnoci jsme nastoupili do letadla a vyrazili na naši druhou část americké výpravy po západě USA.